WOK©outdoor 2019

akce@wok-outdoor.cz / + 420 724 541 164

Kojetická 1206, Neratovice

IČ: 67902006​

Cesta je cíl...

Please reload

Nejnovější

CIRKUMNAVIGATION NEOS MARMARAS

1/10
Please reload

Doporučujeme

PÁDLUJ O 106

June 14, 2017

Pádluj o 106 je extrémní seakajakářský závod, s tím, že název je slovní hříčkou – typickým českým dvojsmyslem; Forrest Gump taky utíkal o 106, ale nemusel utíkat 106 km, jako je to v případě tohoto podniku. Cože? Ano, název závodu Pádluj o 106 závodníky nejen hecuje, aby pádlovali, co jim ruce a pádla stačí, ale také jim připomíná, že od startu v Týnu nad Vltavou do cíle u Živohošťského mostu přes Slapy bude plavba dlouhá 106 km. Ano, čtete správně, 106 km upádlovat. Mapy.cz cestu naplánovat umí a čas počítají na víc než 35 hod…

 

Závod se tradičně jezdí na konci května, nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že bych měla něco takového jet. Jenže 3 neděle před startem nadhodil udičku PONův výborný kamarád, mořský vlčák Pašík, že prý ať jedu. Když jsem se smíchem tenhle nesmyslný nápad sdělovala svému kajakářskému strýčkovi PONovi, čekala jsem, že mi řekne, že je to pitomost. Jenže ono z toho vylezlo, že už je to dávno zkonzultované, a že nemám v nikom oporu… Ano, nikdo mě do ničeho nenutí, ale… Je to hozená rukavice. Cítím se pod psa. Nějak jsem si nevšimla, že byl duben (měsíc, kdy jsem chtěla odpočívat po zimě), běhat nechodím, pádlo namáčím do vody pod Vyšehradem s civilisty, takže o nějakém tréninku není řeč. Navíc se mi poštěstilo si na konci dubna skoro přerazit ruku, takže všechno mluví proti tomuto nápadu. Jenže asi jsem cvok, blázen a hlavně asi i závoďák. Takže nakonec se rozhoduju pro start, i když na dětské trati, tzn. 45 km z pod Orlické přehrady do cíle na Slapech.

 

Bora / KickTheWaves teamu pomůžu v 6 ráno na startu v Týnu nad Vltavou odstartovat, skočím do Boxera a namířím si to na Orlík. Sundat karbonovou loď z 3m auta si radši nechám od mladých hochů. Předám klíčky organizátorům, kteří auto odvezou na Slapy a už se spěchám na start (10:00). Slézt s tou dlouhou potvorou po kluzkých kamenech na prudkém svahu koryta řeky není žádná sranda, ale lidé si musí pomáhat. Takže se nikdo nekoupal. Je odstartováno; zaberu 2, 3, 4krát pádlem a čekám, kdy dopředu vyrazí nějaký z těch nabušených chlapů. Nikdo ale nejede. Tak si tak příjemně protaženě pádluju a ujíždím jako první ke Kamýcké přehradě. Tam se musí vystoupit a „přeběhnout“ okolo hráze. Vůbec nevím, jak to tam vypadá, žádný koridor nikde není vyznačený, ale na břehu stojí civilista, kterého se ptám, kde jsou nějaké schody. Ochotně mi odpovídá, ale také mě posílá do zdymadla. Když mu odpovím, že musíme přeběhnout, tak se zděsí a jde se podívat na tu show (už dojíždí i chlapi za mnou). V kontextu zakomplexované rybářky, která mi asi 20 s před tím nadávala do bůh ví čeho všeho, že jsem si dovolila narušit její klidné vody (vlasce jsem se ani nedotkla), to bylo od pána velmi milé.

 

 

Na hrázi jsou na půjčení hornické vozíčky – na kolejích, nakonec ho zkusím vzít, i když ta skořepinová loď by se v pohodě nechala odnést na rameni, ale chci to vyzkoušet. Loď je do vozíčku dlouhá, vozík má jen 2 kolečka, a tak nevím, jestli vykolejí teď nebo za chvíli. Ale už jsem na druhé straně a po kluzkých schodech opatrně slézám k vodě. Nastupuju do lodě a chci si zprovoznit šlaufek od camel bagu, který mi nějak nefunguje, takže si sice vezu 2 l pramenité vody, ale nemohu se k ní dostat. Zatím mi 3 pádleři pomalu odjíždí a šlaufek stejně ne a ne začít fungovat, jak má. Ach jo. Beru pádlo a snažím se borce dojet, když už jsou kousek, potřebuju se napít, zkouším camela, ale zase bezvýsledně. Tak šroubuju shaker, loď se zastaví, stočí a trojička chalanů zo Slovenska mi zase odjede. Ještě párkrát zkusím camela rozchodit, bezvýsledně, tak se nakonec smířím se šroubováním a pádluju (o 106) osamocena k cíli. Vždycky, když se chci napít, tak co na Slováky napádluju, ztratím, a když 0,75 l iionťáku dojde, prostě si naberu vodu ze Slapů. Sem tam se do cesty připlete „kopec“ nebo mi za loď někdo připojí valník a já si připadám, že se i s lodí propadám do vody, trochu fouká protivítr (to mám teda raději, než když mi fouká do zad). Horší je, když se okolo začnou prohánět motorové čluny, na jejichž vlnách Bora tancuje jak slalomová loď (zlatá Triena).

 

Asi 3 km před cílem mě předjíždí Mojža (Petr Mojžíšek), který jede na rychlostní lodi místo předepsaného sea kayaku, nicméně jede na maratonský rekord – pod 8 hod (nakonec se mu to o 7 min nepovedlo). Je 14:31 a já přijíždím do cíle. „Tož bylo to pěkné, ale že bych to musel vidět dvakrát?“, jak se praví v Cimrmanově hře Cesta na severní pól, „Takový výlet na Kokořín…“. Bolí mě trapézy jako čert, chodit nemůžu pro ztuhlá kolena, tak si jdu zaplavat. Nechci raději vědět, co mě bude bolet druhý a další den – sama jsem se moc divila, ale nebolelo mě nic, ani ty trapézy. Opálená jsem jak tydýt, to jsem zvědavá, v čem půjdu za 3 dny na tu svatbu…

 

Dětská trať byla z voleje bez tréninku max dlouhou bych asi nedala. Nicméně ti, co se mě tohoto podniku uvrtali, mi v cíli sdělili, že vůbec nečekali, že nakonec pojedu. Že zkusili nahodit udičku, a já debil jsem se zase chytila… PON měl ale největší radost z výhry – samovar okamžitě propadnul do „černé díry“ jménem WOK©outdoor.

 

Výsledky ze závodu jsou zde.

 

 

Share on Facebook
Please reload

Please reload

Podle Tagů