WOK©outdoor 2019

akce@wok-outdoor.cz / + 420 724 541 164

Kojetická 1206, Neratovice

IČ: 67902006​

Cesta je cíl...

Please reload

Nejnovější

CIRKUMNAVIGATION NEOS MARMARAS

1/10
Please reload

Doporučujeme

CIRKUMNAVIGATION NEOS MARMARAS

June 10, 2018

Toulání se mezi chorvatskými ostrůvky je skvělé, ale občas to chce změnu. Šance na změnu a poznání nového, třeba i nové destinace pro pěkné lidi, kteří by chtěli zažít něco víc a sami si na to netroufají, se naskytla právě letos. Řecko je země krásná, ne úplně známá, navíc historicky velmi zajímavá, takže volba padla sem, konkrétně na poloostrov Neos Marmaras, neboli 2. (prostřední) prst na Chalkidiki. A cíl? Obeplutí!

 

Cesta je dlouhá, nicméně i v Srbsku se silniční / dálniční síť rozvíjí – možná i rychleji než u nás, takže se to nechá přežít a po krásných 23 hodinách se vysypeme v malebném přístavu Ornos Panagias. První pádlovačka může začít – jdeme omrknout co, kde a jak, osahat pádla, osedět sedačky a najít místo na přespání. Večeřet jdeme samozřejmě do místní hospůdky a na menu nesmí chybět choriatiki a tzatziki, nějaká rybička a souvlaki a zdejší stolní víno. Jsme přeci v Řecku. První noc nakonec trávíme na útesu nad mořem porostlém svěží zelenou trávou, který tak trochu připomíná anglický Cornwall.

 

 

Raním ptáčatům se naskytla neskutečná podívaná na červánky a pak celý východ slunka nad posvátnou horou Athos, která ční z moře do 2 033 m n. m. a na kterou se budeme dívat po celou dobu, dokud budeme pádlovat na východní straně N. Marmarasu. První snídaně v trávě a pak balení a přebalování věcí na týden do kajaku. Moc rychle nám to nejde, stíháme u toho i pozorovat život v moři a někteří se i pomazlili s chobotnicí, takže vyplouváme až po obědě. Ale stejně se první den nemusíme sedřít. Členité pobřeží je vybízí k toulání se okolo každé skalky, k průzkumům každičkého rohu. Trochu fouká, moře se vlní, ale příjemně. Po asi 15 km pádlování nacházíme parádní místo na spaní, takže kotvíme a vaříme večeři.

 

 

Podél východního pobřeží Neos Marmaras se plavíme 4dny, ve kterých se touláme mezi členitým pobřežím a obdivujeme rozličnost přírodních krás. Jak rychle se ráz, geomorfologie a geologie pobřeží mění; chvíli pískovec, pak slepenec, živec či čedič, dolomit či vápenec, sem tam dlouhá pláž. Skalní brány či jeskyně nejsou výjimkou. V jeskyních se mačkají hejna netopýrů, ve vodě je jedno veliké akvárium s rybičkami.

 

Konec poloostrova předčil naše očekávání, obrovské skalní bloky čnící skoro kolmo z moře k nebesům se střídají s mírnějšími svahy porostlými krásným zeleným lesem. Čtvrtý den dlouho nemůžeme najít nic ke spaní, etapa už začíná být dlouhá, už se poměrně hodně připozdívá, nakonec doplouváme až na konec mysu. Úžasné. Než stihneme rozdělat večeři, připlouvají delfíni! Boží, skvělé, úžasné…

 

 

Pátý den je poslední ráno, kdy můžeme pozorovat východ slunka nad Athosem a pak se nám schová, než se dostaneme zpět k autu. Západní pobřeží ale není tak zajímavé, spíš nudné, řekli bychom, takže nás nic nedrží, abychom se courali a 2. den jsme u městečka Nikiti – na úrovni vísky, ve které jsme zanechali auto. Cestu zpestřil „jen“ lovící tuňák. Vylodíme se a na břehu taháme sirku, kdo poběží po svých pro auto – naštěstí jsou mezi námi takoví blázni, kteří se tohoto úkolu zhostí dobrovolně, neboť 5 km po vyprahlé silnici de facto v pravé poledne, by mohlo některé i zabít. Volné odpoledne trávíme plánováním dalšího dne, a především dobrou baštou v hospůdce u pána, co nám „střežil“ auto. Tuto noc strávíme opět na řeckém Cornwallu a ráno se přesuneme na 3. prst – Karyes do městečka Ouranopoli a chceme pádlovat poblíž hranice s mnišským státem Athos. Na hranicích nás rychle vypoklonkují strážníci hranice a nám nezbývá než změnit kurz směrem k nedalekému ostrovu. Nicméně rozhodně nebylo čeho litovat, rozeklanné pobřeží, malí rackové, co se teprve učili létat a… DELFÍNI. Ještě jedno setkání s těmito nádhernými zvířaty. Nad rozhodnutím přespat na ostrově se nikdo nemusel rozmýšlet. Přistáváme na bílé pláži, nad níž se pasou ovce a kozy. V trávě hnízdí rackové, to je křiku, když chce člověk vystoupit z pískoviště. A nedej bože, když se člověk přiblíží k nějakému hnízdu položeném v trávě – to si pak vysloužíte kopanec.

 

 

Je skvělé, když je řecké pobřeží svěže zelené, ale to sem člověk musí dorazit na jaře. Na druhou stranu na pobřeží je vyplaveno obrovské množství plastů, které zatím nikdo neuklidil a pokud se nejedná o veřejnou pláž, asi ani neuklidí…

 

Parádních 8 pádlovacích dnů uteklo jako voda a překvapivě se nikomu nechtělo domů, ale co naplat…

 

 

Více fotek najdete na našem účtu

 

Share on Facebook
Please reload

Please reload

Podle Tagů